Srpen 2009

Těšíte se do školy???

27. srpna 2009 v 20:13 | klarrrinka |  funny zábava
Photobucket - Video and Image HostingTěšíte se do školy?skul já teda vůbec nePhotobucket - Video and Image Hosting.....Zase to nudné vstávání do školy a učení:-((((( Brr.... Tak teda jediné na co se těším, jsou moje kámoškyPhotobucket - Video and Image Hosting Ty prázky táááák rychle uběhly...nééé :-(((


Právo na život.....

27. srpna 2009 v 20:04 | klarrrinka |  k zamyšlení....


Ikonka stránky MY MÁME PRÁVO NA ŽIVOT!!!! Šiřte tenhle článek dál na své blogy!!!!


modelky a herečky bez make-upu

12. srpna 2009 v 14:43 | klarrrinka |  drby ze světa celebrit
tyhle sice nejsou moc známé, ale i tak.




Hilary Duff
Cameron Diaz



Ashley Tisdale



Christina Aguilera



Kate Moss(!)








→Supr adresa←

12. srpna 2009 v 14:27 | klarrrinka |  funny zábava
taky si vždycky říkáš jak bys vypadala s jinými vlasy a jinak namalovaná? Nevadí! bez váhání se do toho můžeš pustit zde. A co je na tom super? No přece, že je všechno zadara!!!

amy winehouse bez make-upu

11. srpna 2009 v 15:15 | klarrrinka |  funny zábava


tak tohle je Amy Winehouse....poznáváte ji?:-D

Průvan-strašidelný příběh

11. srpna 2009 v 15:11 | klarrrinka |  funny zábava
Bylo kolem dvanácté v noci a Hanka ulehala spokojeně do postele. Byla sobota,tak mohla jít spát pozdě. Už skoro spala když jí zazvonil mobil. V rychlosti zjistila,že jí volá kamarádka Lucie. Myslela si,že si z ní dělá legraci,nebo jí chce popřát dobrou noc. Tak či tak,Hanka jí to zvedla. Než stačila Lucie promluvit,křikla Hanka do telefonu že chce spát,že dobrou noc a ať nevolá!!Nenechala Lucku promluvit jediné slovo. Položila mobil v domění že už nebude volat a zavřela oči. Hned se ale ozval mobil znovu. Hanka se naštvala a zvedla to,ale než stačila cokoli zařvat Lucka začala zoufale prosit o pomoc,že je doma a že ji napadla nějaká žena. Hanka se polekala jejího přiškrceného hlasu. Takhle vyděšený hlas by Lucie nedokázala nahrát. Přemohla strach,nasedla na kolo a uháněla Lucce na pomoc. Napadlo jí,že by měla radši zavolat někoho dospělého,ale to mohla Lucka zavolat rovnou policii.Co když si dělá přece jen legraci?Tak či tak,protože to od sebe nemají daleko,vyjela Hanka do tmy. Už zdálky viděla temný lucčin dům. Ten útulný a prosluněný dům byl tytam a místo něj stála u lesa chladná a tmavá vila. V noci vše vypadá jinak. Už při prvním pohledu si byla Hanka jistá,že si z ní Lucka nedělala blázny. Dveře byly vyražené z pantů a z patra se lesem nesl jekot vyděšené a přiškrcené Lucie. Hanka odhodila kolo a spěchala do patra. Vtrhla do Lucčina pokoje a věnoval se jí takový pohled že na to v životě nezapomene. Lucie seděla na posteli,z pusy a nosu jí tekla rudá krev,byla modrá a kdosi nebo cosi ji škrtilo. Lucka v ruce držela mobil a stále ječela.Ale už z posledních sil. Náhle se ozvala rána.Postava která Lucii škrtila se polekala a vyletěla oknem ven. Lucka se rozkašlala a začala se dusit. To průvan způsobil tu ránu!Lucie divoce ukazovala ke dveřím.Hanka se polekala a otočila se.Nic tam však nebylo. počkala až se ubohá Lucka vykašlala a pak spolu běžely do ložnice. Už z chodby Hanka slyšela podivný vrzavý zvuk. Vešly a začaly obě řvát tak,že takhle nikdo nikdy v životě neřval. lucčini rodiče viseli na lanech od stropu a houpali se. Obě vyběhly z domu pryč a na policii. Policie jim s postavou nevěřila a usoudili že to byl vrah. Jen Lucie a Hanka však věděly pravdu. Lucčina rodina se nenáviděla s druhou a dělali si naschvály a zrovna ten osudný den přišla řada udělat naschvál druhé rodině. Lucčini rodiče jim odpojili nějakou součástku u auta.netušili však jaký to bude mít dopad. Celá rodina si ješte tentýž den vyjela na výlet a na křižovatce kde potřebovali odpojenou součástku se stala veliká nehoda.Celá rodina byla mrtvá. Lucčini rodiče to nemohli rozdýchat,tohle přece nechtěli. Ale bylo pozdě a duch matky té zesnulé rodiny se přišel pomstít...

Demi Lovato fotečky

10. srpna 2009 v 14:27 | klarrrinka |  celebrity


demi-lovato.jpg image by findstuff22


Demi.jpg Demi Lovato image by zararockz2


demi-lovato-thumb.jpg Demi image by JFFLheart


00018320.jpg Demi image by JFFLheart


kjmk.jpg Demi image by JFFLheart



o filmu Fantomas

4. srpna 2009 v 20:23 | klarrrinka |  filmy a seriály
Když v polovině šedesátých let točil Louis de Funes legendárního Četníka ze Saint Tropez, zbylo mu ještě dost energie a invence na jiný originální, a také velmi úspěšný filmový projekt. Zkrátka, ve svých nejlepších letech si francouzský komik číslo 1 ,,vystřihl" pro změnu ještě Fantomase.
Když v polovině šedesátých let točil Louis de Funes legendárního Četníka ze Saint Tropez, zbylo mu ještě dost energie a invence na jiný originální, a také velmi úspěšný filmový projekt. Zkrátka, ve svých nejlepších letech si francouzský komik číslo 1 ,,vystřihl" pro změnu ještě Fantomase.
Vtipná parodie na kriminální žánry se povedla už čtveřici scenáristů, hodně ji povýšil zkušený režisér André Hunebelle (z jeho dalších filmů například Hrbáč, Kapitán, Ve službách krále, televizní seriál Joseph Balsamo...), no adefinitivní třešničkou na dortu ji ozdobili Jean Marais a především Funes jako ztřeštěný komisař Juve.


Literárním otcem Fantomase byl romanopisec Pierre Souvestre, jehož příběh vycházel v sešitovém vydání už začátkem dvacátého století. V letech 1913/14 vznikla dokonce první čtyřdílná filmová série (režisér Louis Feuillade).Nebetyčnou popularitu mu ale přinesla až třídílná filmová minisérie v šedesátých letech.
Dnes, v době digitálních počítačových triků, působí možná záběry filmů o Fantomasovi trochu zastarale a leckomu vyloudí na tvář ironický úsměv, ale příběh a zejména herecké výkony ústředních protagonistů jsou diváky stále oceňovány. Ostatně, neustále se opakující vysílání těchto snímků na televizní obrazovce stejně znovu a znovu láká výraznou množinu diváků všeho věku. Je jedno, z jakého je to důvodu.
Fantomas se zkrátka stále líbí... Od 13. ledna nabízí tři pátky po sobě v exkluzivním večerním primetime tři krimikomedie o Fantomasovi televize Nova.






Strašné

4. srpna 2009 v 20:14 | klarrrinka |  k zamyšlení....
A tyto firmy způsobují tohle!:
Všichni kdo můžete si dejte tento článek na svůj web! Nemusíte nikam psát kdo je jeho tvůrce ale hlavní je ten článek né zdroj článku! Takže si skopírujte i tyto závěrečná slova!
Většině z Vás tyto obrázky přijdou nechutné,ale nezavírejte oči před realitou!!!!!To,že Vy máte doma krásné a zdravé zvíře neznamená,že takto netrpí zvířata jiná!!!!!!!Prosím podepisujte petice,nepoužívejte výrobky těchto firem a HLAVNĚ ŠIŘTE TENTO ČLÁNEK DÁL!!!!!!!!!!!!!!
DÁL!!!!!!!!!!!!!!
Je to strašnééé!

Strašidelný příběh-Julia a Frank

4. srpna 2009 v 12:50 | klarrrinka |  funny zábava
Začalo pršet. Julia seděla v malé místnůstce uvnitř chaty,četla si knihu a čekala na svého přítele Franka.Vyjela si s ním za vidinou krásně stráveného víkendu na její malou chatku. Ta byla postavená daleko od civilizace na odlehlém místě kousek od lesa.Je to tiché místo a ona sem jezdila vždy,když si chtěla oddechnout od každodenních starostí.Je tu ticho,čisto a vždy zde načerpá klid do duše.
Protože na chatě nebyla elektřina,musel jít Frank do lesa pro dříví,aby přes noc oba dva neumrzli.Vyšel asi před hodinou,a tak začínala mít Julia trochu strach.Co tam tak dlouho dělá?Jak daleko až šel?Nestalo se mu něco?Tyhle paranoidní myšlenky se jí honily hlavou a ukončil je až mohutný úder hromu.Leknutím sebou škubla.Koukla se z okna a pozorovala jak déšť pořád nabírá na síle.Po chvíli znovu usedla na svojí židli,vzala knihu a snažila se uklidnit četbou.Díky zamračenému nebi se ale v chatce docela setmělo a tak si musela rozsvítit svíčku. Ale stejně při čtení pořád myslela na Franka.Vyšla na zápraží:
,,Franku!"zavolala.Na odpověď nečekala,sotva slyšela přes hukot deště samu sebe.Znovu ohromě zahřmělo.rychle zalezla zpátky do chaty.Bouřky neměla ráda.když byla malá,přímo před očima uhodil blesk do její sestry a na místě ji zabil.Od té doby nechodila při bouřkách ven.Co když se něco takového stalo Frankovi?Její představy se rychle ubíraly čím dál tím víc hrozivějším scenériím.
Na stole ležel mobil.Hned ho vzala a vytáčela Frankovo číslo.Jeho telefon však ležel vedle ní a tak se znovu vyděsila,když začal vyzvánět.Začala být zoufalá.V chatě už byla skoro tma a tak rozsvítila petrolejku.V tom z ničeho nic něco bouchlo na střeše.Nadskočila ze židle. Každé šustnutí ji děsilo.Bouřku tu nikdy nezažila.Seděla vyděšená na židli a rozhlížela se po místnosti.najednou něco prolétlo za oknem.Nejdřív si myslela,že se jí to zdálo,ale ono to kolem okna proběhlo znovu.Srdce ji tlouklo až někde v krku.Bála se dýchat,bála se pohnout. Znovu něco zavadilo o střechu.Přála si ať je to jen sen a ať se probudí.Štípla se do ruky,ale kýžený výsledek se nedostavil.Začala vzlykat.Byla zoufalá,toužila být doma v městském stresu.Tady jí nikdo nepomůže.Frank je někde pryč, někdo se pohybuje kolem chaty a hází něco na střechu.
Déšť pomalu přestával.Slíbila si,že jakmile přestane,vyběhne ven a poběží dokud nenarazí na nějakou chatku a tam požádá o pomoc.Kdyby se tak nebála bouřky.
Někdo zaklepal na dveře.Zkoprněla,bála se pohnout.Má dělat že vevnitř nikdo není?Ale vždyť svítí!
,,Haló!Je někdo uvnitř?"zvolal nějaký ženský hlas zvenku.Vstala a otočila se směrem ke dveřím.Popošla šouravým krokem pomalu ke dveřím.Znovu se ozvalo zaklepání.přišla ke dveřím a sáhla na kliku.Trochu si i přála ať je to nějaký vrah.Zabije ji a ukončí tím to její trápení.Odhodlala se a otevřela.
Ve dveřích stála starší paní:,,Nezlobte se že ruším,ale zmokla jsem a tak jsem vás chtěla požádat jestli bych se u vás nemohla usušit."Julia si oddechla.Společnost jí přišla vhod.
,,Jen pojďte dál,"ukázala rukou směrem dovnitř.Jen co si stařenka sedla začala se vyptávat,co že je tady taková mladá slečna sama v chatě.Julia začala hned vyprávět co se stalo a stařenka ji pozorně poslouchala.Julia měla radost,že už není sama.Přestala se bát.
,,Když jsem šla kolem lesa,uslyšela jsem jakoby vyjeknutí"řekla stařenka a Julie se zarazila. ,,Promiňte musím jít,"zablekotala a vyběhla ven.Už nepršelo.Chtěla najít Franka.
Vběhla na lesní cestu a za volání Franku,Franku! Pobíhala jako šílená kolem.Nikdo se neozýval.Nikdo nikde nebyl. ,,Franku!"volala.Hlas se jí třásl a přeskakoval,jako kdyby byla znovu v pubertě.Běžela dál,ale přes slzy už skoro neviděla.Zakopla o kmen stromu a spadla na zem.Chvíli je tak ležela a nevěděla co se děje.Pokusila se vstát,opřela se o ruce,ale ty se jí podlomily.Jednou rukou jí projela šílená bolest.Asi si ji zlomila.Už jí bylo všechno jedno,ať si klidně umře,hlavně ať už to trápení skončí.
,,Áaaaghr"uslyšela z lesa nalevo od ní.
,,Franku?"
,,Ááááá" Znělo to jako Frank.Jako šíleně trpící Frank.Nikdy ho takhle křičet neslyšela.Vlastně nikdy neslyšela nikoho takhle zoufale řvát.
,,Franku!"
Rozběhla se směrem k tomu jekotu.Cestou párkrát zakopla o kmeny, popíchala se o větve,ale běžela dál.Vzpomněla si,na tu ženu,co ji nechala v chalupě samotnou.Vždyť o ní nic nevěděla.A vůbec,kde se tam tak z čistajasna vzala? Nic jí nedocházelo,ničemu nerozuměla.Jen bezhlavě běžela lesem,aniž by věděla kam.Nemohla popadnout dech.Musela se na chvíli zastavit.Čekala,jestli znovu něco uslyší.Nic se neozývalo,ale zato ucítila silný zápach.Trochu se jí nadzvedl žaludek,a tak pokračovala v cestě.
Po chvíli doběhla k místu,kde nebylo moc stromů.Na zemi uviděla ležící postavu.Chvíli zůstala stát na místě a pak se přiblížila.To neměla dělat. Na zemi ležel Frank.Z toho pohledu málem omdlela.Frank měl vypíchnuté oči a vyrvaný jazyk.Břicho měl rozpárané a jeho vnitřnosti byly rozházené všude kolem. Z toho šoku se ji na chvíli zatmělo před očima.Zapomněla dýchat. Všimla si ještě,že má Frank propíchlé dlaně,jako by byl ukřižován.Všude kolem bylo plno krve.Kousek od sebe uslyšela zašustnutí.Bylo slabé a tak ho moc nevnímala.přece jen byla v šoku.Ale pak uslyšela krok.Otočila se a v tom ucítila na zátylku chlad.V zápětí jí něco praštilo přes hlavu.Upadla do bezvědomí.
Probudila se přivázaná ke stromu.Nikde nikdo nebyl.Frank zmizel. Roz- hlížela se jak je to šlo.Slyšela jak někdo přichází.Ozývalo se to těsně za stromem,kde byla přivázaná.Nemohla se ani pohnout.Zvuky se utišily.Strachy nedýchala.Bála se co přijde.Z leva se k její hlavě přisunula ruka,ve které se blýštila od pohledu ostrá čepel nože.Zakřičela bolestí když jí čepel projela tváří. Slzy se jí z očí valily proudem,celá se třásla.Tohle je její konec.Tak ať už to neprodlužuje.Nemohla mluvit.Znovu uviděla čepel.Přibližovala se k jejím očím. Ucítila ukrutnou bolest,při níž na pár vteřin omdlela.Už nikdy nic neviděla.

☺Povídka--Cesta vlastní odpovědnosti – cesta civilizace?☺

3. srpna 2009 v 20:34 | klarrrinka |  →povídky←
Cesta vlastní odpovědnosti - cesta civilizace?

Dlouhý krok. Krátký krok. Radostné cupitání malého dítěte. Vytrvalý běh trénovaného sportovce. Pomalé kroky dvou milenců. Taneční pár kroužící po naleštěných parketách. Herci procházející se po pódiu … Všichni někam směřujeme. Všichni máme své cíle, sny a touhy. Přesto je na světě spousta lidí, kteří si neuvědomují, kam až je jejich nohy mohou dovést. Nemají ani ponětí, že se jejich šlápoty nemusí vrýt jen do země, ale někam daleko hlouběji.
Co krok - to čin. Co čin - to zásah do přírody.
Život je dlouhá trať. Zazněl výstřel a lidé vyběhli. Jací asi pak byli? Žili v přírodě s nevelkým majetkem. Spoustu věcí si neuměli vysvětlit. Nechápali. Přesto si myslím, že byli bohatší než dnešní člověk. Dýchali čerstvý vzduch. Nad hlavou jim poletovali ptáci. Koupali se v křišťálové řece se spoustou ryb. Unavení uléhali do hebké trávy a nad jejich hlavami se ohýbaly koruny stromů. Děti běhaly po louce plné květin a na vztyčené skále pozorovaly západ slunce. V dobách sucha se lidé radovali z dešťových kapek. V krutých zimách obdivovali útulnost jeskyň … Večer sedávali společně u ohně. Měli jeden druhého. Věděli, že když poběží spolu, dokáží toho mnohem více.
Po nějaké době však usedla na trůn chamtivost, panovačnost a touha. Někteří poznali, že když se vyčlení, mohli by možná znamenat něco víc … Umanuli si, že půjdou vpřed a že budou s přírodou bojovat!
Opracovávají se nerosty. Zvířata se nezabíjejí pro přežití, ale pro krášlení a potěšení. Obdělává se půda. Po pár metrech na trati se objevují první domy, zbraně, nářadí, šperky. Ten, kdo objevil něco nového a prospěšného, byl úspěšný. Ale v jakém slova smyslu? Pro člověka, s kterým žil, možná. Ale pro své okolí? Místo toho, aby si lidé uvědomovali, že něco dělají špatně, šli ještě dál.
Do vedení se dostávají mocní lidé. Vede je touha po slávě, obdivu a bohatství. Touží žít v pohodlí. Snaží se usnadnit si práci. Zpříjemnit si prostředí, ve kterém žijí. Otročí si zvířata. Oblékají se do jemné kůže a zdobí se zuby nevinných zvířat. Příroda se jim ztrácí pod rukama. Některá zvířata a květiny úplně mizí. Zbyly po nich pouhé malby, kosterní zbytky a fosílie. Voda v řekách je nepitná. Husté lesy se mění v mýtiny … Jsou snad slepí? Ne, nejsou. Jsou jen zaslepení.
"Tudy povede cesta!"
"Zde se postaví hráz!"
"Vlk napadl našeho člověka? Všechny je vybít!"
"Ty keře se mi nelíbí - vykácet!"
"V sousedství mají větší vesnici! Stavět! Ničit! Zabíjet!"
Proboha dost! Jenže tihle lidé mě už neuslyší! Nevidí vpřed. Uběhli kus cesty. Štafeta se předává dál a dál. Vynálezy se zdokonalují, tím však kousek po kousku okrádají přírodu. Bohatnou na úkor velké ceny. Ceny, která se začíná projevovat mnohem později. Někteří z nás si jí možná ani nevšimnou. A pokud ano, budeme mít to štěstí, aby nám bylo dovoleno s tím něco dělat? Vůbec netuší, kam nás jejich činy zavedly. Ano, kam?
Podívám se z okna. Přestože žiji na vesnici, vidím v dálce jen jeden jediný strom. Ve výhledu mi totiž brání obrovské domy. Ptám se sama sebe, co mohu na této krajině obdivovat. Asfaltovou silnici? Poničené štěrkové hřiště? Hustý kouř, který stoupá vzhůru ze "sousedovic" dvorku? Skutečně závisti hodný výhled …
V praxi to vypadá tak, že většina běžců se unaví. Dnešní lidstvo běží ale stále rychleji. Se smutkem v očích pozoruji rodící se nové továrny. Vysychání jezer a znečišťování řek. Zvířata, které jinde než v zoologické zahradě, už asi nespatříte. Laboratoře, kde se na zvířatech provádějí pokusy. Atlas květin, protože exempláře už asi v přírodě nespatřím. Astmatické a hladovějící děti. Copak je na světě jen trocha lidí, kteří se nebojí pohlednout zpět?
No tak! Otočte se! Podívejte se, kam až nás naše cesta civilizace dovedla! Cože? Proč zavíráte oči? Vždyť jsme to přece chtěli, ne? Chtěli jsme jít dál - s dobou! Chtěli jsme jít vpřed. Čím více ale běžíme, tím více si podřezáváme větev pod nohama. Kdo ale nese za to všechno odpovědnost? Je to smutné, ale nebojím se to vyslovit. Není to nic víc, ani míň než člověk. Ano! Jsme to my, lidé!
Šestnáctiletá holka sedí u počítače a přemýšlí, jak otevřít oči těm, kteří by mohli ještě spoustu věcí změnit. Jestliže je svět tak vyspělý, tak proč se nevyrábí "bez - výfuková auta"? Proč se více nevyužívají elektrárny, které by byly poháněny přírodními zdroji? Proč se kácí deštné lesy? Proč se loví velryby? Proč je tak málo lidí, kteří bojují za sebemenší kousek přírody?
Jsme světem příliš zhýčkáni.
"Zatím nám úplná katastrofa nehrozí, tak proč se starat o nějaký strom? Místo toho přeci mohu zajít do kina nebo na fotbalový zápas. Proč se zajímat, že v řece, jejíž voda byla dříve pitná, plave špína a bahno? Mohu jít přece do krytého bazénu. A co je mi do zašlápnutého mravence? Jeden maličký mravenec … to přece vůbec nic neznamená. Necítím se za nic odpovědný! Já ne! Já jsem jen moderní člověk jednadvacátého století!"
Tak tohle si myslí většina z nás. Jenže opak většinou bývá pravdou …
Možná, že kdybychom každý přiložili ruku k dílu, bylo by více rezervací, více zeleně, více kyslíku, více druhů rostlin a živočichů a více štěstí. Protože žít ve zdravém a krásném prostředí je to největší bohatství, které nás v dnešním "špinavém" světě může potkat.
Pamatujme, že čím více se blížíme k cíli, tím více se blíží náš konec! ...


ps.: nepsala jsem ji já